Violoncello

Violoncello (hovorově cello) je hudební nástroj. Patří do skupiny smyčcových strunných nástrojů, protože zvuk vzniká rozechvíváním struny smyčcem. Dalšími jsou housle, viola a kontrabas. Název je původem z italštiny (violone piccolo) a znamená malá basová viola. Violoncello má dlouhou historii sahající do období kolem roku 1600.

Stejně jako u jiných hudebních nástrojů se i při výuce na violoncello děti učí základním návykům jako je správné a uvolněné držení těla a nástroje, postavení rukou, koordinace pohybů obou rukou, spojení mezi čtením notového zápisu a orientací na hmatníku nástroje. Žáci si rozvíjejí přirozené hudební cítění, smysl pro intonaci, rytmus, hudební výraz a přirozený hudební projev. Dochází také k rozvoji jemné motoriky, hudební paměti a paměti vůbec. Od malička se učí systematické přípravě do výuky, samostatnosti při cvičení a zodpovědnosti za přípravu skladeb a jejich prezentaci na veřejnosti. Učí se souhře s jinými nástroji, což podporuje smysl pro spolupráci s ostatními.Seznamují se s nástrojovou literaturou a mají přehled o jednotlivých slohových obdobích. Pěstují si smysl pro kultivovaný projev, estetiku a rozvíjí si celkový kulturní přehled.